Většina z nás přijímá stravu (jídlo) na denní bázi. Mnoho lidí řeší jaká jídla konzumujeme, kolik toho sníme, v jaké kvalitě je naše strava či zda-li má „správný“ poměr sacharidů-tuků-bílkovin. Mnoho lidí jídlo řeší jen z pohledu svých chutí.

Pojďme si uvědomit pár věcí:

1) Záměr konzumace jídla (proč)

Co je naším cílem při výběru potravin? Co je naším záměrem při konzumaci jídla? Je důležité si říct, k čemu nás má jídlo „dovést“ a zda-li svého cíle dosáhneme s jídlem, které konzumujeme. Jinými slovy vědět PROČ dělám to, co dělám.

  • Jíme pro to, abychom ukojili naše fyzické touhy, protože naše vůle je malá a životní směřování je bez smysluplného cíle?
  • Jsme pánem nad jídlem nebo nás naše chutě ovládají?
  • Jsme životně nenaplnění a naplnění či uspokojení hledáme v jídle?
  • Nebo víme, že jídlo je důležité a výběr ještě důležitější, a proto klademe na to důraz?
  • Potřebujeme se celý den cítit energicky a mít dobrou náladu? Pokud ano, jakou stravu si pro tento účel vybereme?

Pozor: Mnoho lidí tvrdí, že jsou svobodní a že si můžou dělat, co chtějí. Proč se tedy nemůžou od některých jídel (či jiných neřestí) odprostit? 🙂

2) Důležitost jídla (co)

Jsou lidé, kteří se mají opravdu rádi a do svých úst by nedali jen tak něco. Čím dál více z nás dává přednost farmářské kvalitě před tou „supermarketovou“. Výběr potravin a jejich kvalita by měl být ruku v ruce našemu cíli/záměru.

3) Nelpět na něm

Jedna věc je uvědomit si, že jídlo je důležité a samozřejmě nedílnou součástí našeho žití a druhá věc to skoro přehánět 🙂 Může se nám stát, že jídlu věnujeme tolik pozornosti, že skoro „nežijeme“. Tím je myšleno být v pohodě, neupjatý, nezávislý, svobodný, žít v přítomném okamžiku, bez parazitujících myšlenek, že musím ještě do obchodu či že jsem snědl/a něco, co jsem neměl/a.

4) Nehledat zkratky či výmluvy

Myslet si, že budu zdravý a mé tělo za 10 či 20 let bude v dobré kondici, když denně jím česká jídla typu knedlo-vepřo-zelo či řízek s bramborovou kaší a k tomu si dám „multivitamínové“ tabletky je přeci pošetilost. Nebo vymlouvat se na to, že nemám čas se najíst, je zbavování své zodpovědnosti. Říká se: „kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody“. U jídla to platí obzvlášť.

To, co jím dnes, se na mém těle a psychickém rozpoložení ukáže v čase – za 5, 10, 15 či 20 let.

5) Vytvořit si systém (jak)

Když zjistíme jaký je náš záměr konzumace jídla (naše PROČ), pro vytrvání nám pomůže vytvořit si „jídelní“ sytém (JAK).
Díky vytvoření systému se nám může ulevit (pokud ho samozřejmě budeme dodržovat) a můžeme vědět, kdy a jaké jídlo budeme jíst.

Např. když člověk ví, že by ve spěchu neměl čas jít na svačinu, tak výborným řešením může být v tašce přichystané jablko či banán na dopoledne, mrkev či oříšky na odpoledne. Vše je skladné, nezabírá tolik místa a sním ho během chvíle.

Suma sumárum

Je dobré si uvědomit, co od jídla opravdu chceme  – ukojení potřeb, energii či podporu v dobré fyzickém stavu, jenž se ukáže za několik let.

Jak již bylo řečeno, nežijeme proto, abychom jedli, ale jíme proto, abychom ŽILI 😉