Pan Horák se vrací z práce. Odemyká zadní vchod svého domu, nese horské kolo s odpruženou vidlicí dovnitř a zamyká. V poklidu, mírně unaven, po osmi hodinové manuální práci se těší na svou porci jídla. Přivítá se s paní Horákovou, která mu chystá talíř masa s opékaným bramborem, a s chutí se pustí do toho. Paní Horáková odchází. Asi po deseti minutách se vrací podivuhodně-rychlým tempem a jde jí slyšet na hory daleko. Jakmile vidí pana Horáka, ihned vysokým tónem spustí: „To nemůžeš jako dávat pozor? To jen kvůli Tobě utekl kocour do baráku a snědl trochu masa! Příště, jak si budeš dávat kolo do sklepa, tak dej laskavě pozor! Tolik škody kvůli Tobě!“ Nic netušící pan Horák si matně vzpomíná, jestli kocoura Mikeše vůbec viděl, natož pustil. Samozřejmě se začíná bránit a hádka je v plném proudu…

Jak se asi tak cítí děti těchto rodičů? Jsou rády v takové domácnosti? Budou na jejich domácí atmosféru vzpomínat s vděčností nebo naopak s negativní emocí? Budou se rády za svými rodiči vracet? Budou motivované je pravidelně navštěvovat? Je vůbec paní Horáková dobrým vzorem pro své děti?

Proč lidé ještě pořád dávají váhu činnostem okolo domácnosti před atmosférou či formou projevu? Jsou opravdu tak pohodlní na sobě pracovat nebo si to zkrátka a dobře neuvědomují?

Co může paní Horáková zlepšit?

1) nepředpokládat za druhéPaní Horáková si automaticky domyslela, že pan Horák v tom, jak nesl své jízdní kolo, nechtěně pustil Mikeše do sklepa. Proč si lidé ihned domýšlí informace za druhé namísto toho, aby se zeptali?  Co když to byl jiný člen rodiny? Zeptala se p.Horáková nebo ihned dedukovala?

2) cílit na formu. Jakým způsobem svou dedukci paní Horáková „oznámila“? Cítila by sama vděčnost, kdyby s ní někdo stejným způsobem jednal? Co často takový slovní útok u druhého člověka způsobí? Bude ochotně odpovídat nebo se začne bránit? Né nadarmo se říká: „útok vyvolává protiútok“.

3) být vzorem. Naše děti sledují každý náš pohyb. Jsme jim v každé životní situaci dobrými vzory? Pamatujme na to, že nezáleží, co se nám děje, ale jak se k tomu stavíme. Opravdu chceme, aby se chovaly stejně, jak se v některých situacích chováme my?

Suma sumárum

Záleží jen a pouze na nás, jestli budeme pro své děti vzorem a jestli se budou za námi s láskou a motivací dlouhodobě vracet.